Muzeum a infocentrum Tetín
Tetínmuzeum a infocentrum

Historie

Lokalita Tetína byla osídlena již ve starší době kamenné, což dokládá archeologický nález pazourkového hrotu, jehož stáří je přibližně dvě stě tisíc let. Soustavné osídlení je v tetínské oblasti zdokumentováno až šest tisíc let před naším letopočtem, tedy v období prvních zemědělců – neolitu. 

Raně středověký Tetín je spojen se slovanským hradištěm, centrem přemyslovské moci, které vzpomíná ve své kronice již Kosmas. Hradiště pravděpodobně vzniklo na konci či na počátku 10. století. Jde o jedno z mála míst, kde se protínají archeologické nálezy s písemnými prameny. Tetínské hradiště bylo místem pobytu a vraždy kněžny Ludmily – první české ženy známé jménem, první české křesťanské panovnice, zakladatelky přemyslovské dynastie, babičky sv. Václava a první české světice. Právě politicky motivovanou vraždu a následné přenesení ostatků kněžny Ludmily, které nařídil její vnuk – kníže Václav, dokumentují zejména latinské legendy Fuit in provincia Boemorum a Legenda Christiani/Vita et passio Wenceslai et sancte Ludmile ave eis, ale i další. 

Na místě, kde byla kněžna Ludmila pravděpodobně pohřbena, dnes stojí kostel sv. Jana Nepomuckého. Ten byl původně zasvěcen sv. Michaelovi a jeho podstatnou část tvoří románské zdivo z 12. až 13. století. Podle legend ho tam nechala vystavět kněžna Drahomíra, objednavatelka vraždy. Z konce 12. století pochází kostel sv. Kateřiny, který byl původně zasvěcen sv. Ludmile a dodnes si uchoval románskou podobu. 

Ve vrcholném středověku se Tetín těšil přízni Přemyslovců i nadále. Koncem 13. století nebo také začátkem 14. století zde nechal Václav II. či Štěpán, první přemyslovský držitel Tetína, vystavět hrad. V roce 1356 jej získal Karel IV. a spolu s dalšími vesnicemi ho připojil k hradu Karlštejn. Tento přemyslovský hrad však zanikl v roce 1422 během husitských válek. V pozdním středověku význam Tetína upadl, ne ale zcela, neboť ho oživoval proud poutníků. 

V dobách veleslavínské renesance a humanismu spojil svůj život s Tetínem Václav Hájek z Libočan, který zde působil jako farář v letech 1533–1539. Během tohoto období zde Hájek sepsal valnou většinu svého životního díla – Kroniky české, která je z literárního a vypravěčského hlediska přínosnou památkou českého písemnictví.  V 17. století se barokní přestavby dočkal kostel sv. Michaela a v 80. letech téhož století došlo k výstavbě nového barokního kostela, který byl zasvěcen sv. Ludmile. Ani tento nový svatostánek ale nezabránil odlivu poutníků ve prospěch Svatého Jana pod Skalou,5 který se v tehdejší době těšil větší oblibě. 

V dlouhém 19. století se Tetín dostal opět do popředí zájmů společnosti díky národnímu obrození a sílícímu kultu svaté Ludmily. Tetínský zámek patřící rodu Vojáčků se stal kulturním centrem, které navštívil například F. L. Čelakovský, J. Jungmann, J. Dobrovský, F. L. Rieger či J. Thomayer.  V tomto období se také zrodila písnička Nad Berounkou pod Tetínem, jež se na počátku 20. století dočkala i divadelního ztvárnění.  V druhé polovině 19. století se v blízkosti Tetína začal těžit vápenec, díky čemuž se proměnil charakter ekonomických aktivit, přicházelo nové dělnické obyvatelstvo. V roce 1898 byla slavnostně uvedena do provozu průmyslová úzkorozchodná dráha. 

Za první světové války bylo z Tetína odvedeno více než dvě stě mužů, čtyřicet se již nikdy nevrátilo. Období první republiky se neslo ve znamení obnovy společenských a ekonomických struktur, Tetín byl elektrifikován, došlo i k zřízení vodovodu či zavedení pravidelné autobusové linky. Velká hospodářská krize však opět zapříčinila zhoršení situace, vzrostl počet nezaměstnaných a také obecní dluh. Za protektorátu se někteří občané Tetína zapojili do odbojové činnosti, jednalo se o drobné sabotážní akce, které vyvolávaly vlny zatýkání. Během druhé světové války byli na Tetíně několikrát ubytováni vojáci, nejdříve němečtí, poté Vlasovci a následně sovětská armáda. Během šesti válečných let bylo sedmdesát devět občanů odesláno do pracovních či koncentračních táborů, patnáct zahynulo. 

Období po komunistickém převratu v roce 1948 se neslo v duchu zabavování majetku, vystěhovávání, rozvratu spolkového života a útlumu Svatoludmilských poutí. Tato část historie Tetína však čeká na své kritické zpracování a interpretaci.